chybaKaždý kdo někdy, něco psal, ví, že není lehké něco smysluplného, obsáhlejšího a bez chyb napsat. To samé platí i v řeči. Každý umí mluvit a to minimálně svým rodným jazykem. Druhou stránkou věci ovšem je, zdali mluví spisovně. Ať už se ovšem jedná o písemnou formu, nebo řeč, vždy to na nás samotné vrhá nějaké světlo. Představte si, co si řeknete o člověku, který s vámi mluví nespisovně a k tomu vulgárně, asi byste s takovýmto člověkem nechtěli spolupracovat. Výhodou ovšem je, že když mluvíte, tak nelze poznat, zdali děláte chybu v i/y a podobných věcech. Proto zde nejvíce odradí vulgarismy. Ve světě psaného slova je to ovšem jinak. Zde se ukáže, co všechno umíte a co znáte. Ne nadarmo se říká, co je psáno, to je dáno. Váš článek, komentář či cokoliv co napíšete, si může přečíst kdokoliv. O to více byste si měli dávat pozor na pravopis. Váš článek, váš text je vaší vizitkou. Proto jsem sepsal tento článek, kde se dělají nejčastější chyby a jak jim úspěšně zabránit.

1.     Skloňování

V článku budete používat velkou škálu slov a většinu z nich nebudete využívat v 1. pádu. Navíc je skloňování nejčastější chybou. Největší pozor si musíme dát na 7. pád a to v množném čísle u slov oči, ruce, nohy a uši. Tyto slova v 7. pádě množného čísla nekončí na obvyklou koncovku – mi, y, ale na koncovku – ma. Píše se tedy s očima, rukama, nohama a ušima. Ostatní slova se píšou klasicky kyčlemi, prsy, rameny atd..

 

2.     Psaní i/y

I přesto, že nás to učí již od první třídy, tak i v tomto směru chybujeme. Chybuje se nejčastěji ve dvou případech. První případ jsou takzvaná homofony (slova, která stejně znějí, ale jinak se píší), např. nabít (namlátit) x nabýt (získat). Druhý případ je shoda podmětu s přísudkem, např. ženy byly a muži byli. Zde je nutno dávat pozor na podmět a podle toho napsat i/y.

 

3.     Velká písmena

Kdy napsat velké a kdy nechat malé písmeno? Tuto otázku si položil každý. Je to pochopitelné, jelikož tato problematika má tolika výjimek, že není možné si je všechny zapamatovat. Vybereme si jen pár ukázek, např. Severní Amerika, ale severní Evropa. Dalšími příklady jsou Mariánské Lázně, ale lázně Teplice. Žádný člověk si nemůže zapamatovat všechny názvy, a proto pokud si nejste jisti, použijte Pravidla českého pravopisu.

 

4.     Přejatá slova

I do češtiny se samozřejmě dostávají cizí slova, většinu z nich počeštíme (začneme psát, tak jak je slyšíme). Některá ovšem jen tak počeštit nejdou, a tak zůstávají ve svém tvaru z rodného jazyka. Ukázkou jsou slova: expertiza (ano nepíše se „í“, ale jen krátké „i“, jelikož kořen slova končí na „t“), také slovo absorpce (nepíše se s 2 x „b“, ale jedno „b“ a jedno „p“)

 

5.     Pravopis

Český pravopis se časem utváří, nějaká slova se mění, některá přibývají, některá se stávají archaismy (zastaralé jazykové prvky). Z tohoto důvodu je někdy možné, že dříve psané slovo, které bylo pravopisně správně, dnes již není. Někdy je také důležité skládání slova. Zde je ukázka pár slov, v kterých se chybuje: dennodenně (složení slov denně a denně), standard (ve všech tvarech se píše „d“) nebo dceřiný (např. dceřiná společnost).

 6.     Interpunkce a čárky

Sice je to jen detail, ale i na tom záleží, a proto bychom jej neměli přehlížet. Především, když při zapomenutí čárky ve větě, se změní její smysl. Nejvíce si tedy dávejme pozor na čárku za spojkou „a“ (nepíše se pouze, když je spojka „a“ v poměru slučovacím), před spojkou „nebo“ (pokud je spojka „nebo“ použita v poměru slučovacím, tak před ní čárku nepíšeme, pokud v poměru vylučovacím, čárku píšeme). Tím nejmenším detailem jsou mezery. Za každou tečkou, čárkou, otazníkem, vykřičníkem se píše mezera, na začátku a na konci závorek mezera není. Nepište programátorské uvozovky ("a"), ale typografické („a“).

Toto jsou nejčastější chyby, kterých se většina lidí dopouští a i já jsem jistě nějakou chybu v tomto článku udělal. Základem je, udělat těchto chyb co nejmíň a hlavně nepsat velké hrubky. Nejlepším způsobem, jak se naučit, psát bez chyb, je psát a psát a využívat všechny dostupné prostředky (Pravidla českého pravopisu, textové editory, internet, přečtení článku).

2 komentáře k článku “Jak nenapsat spousty zbytečných chyb v článku

  1. ivzez 4.4.2015 v 9.37 říká:

    Po obsahové stránce tu máte pár zajímavých článků. Bohužel nejsou příliš čtivé, místy se jimi člověk musí vysloveně „prokousat“. Příčin je více, ale hlavní dvě vidím ve stylu „PR článků psaných jako podle šablony“ a druhou je neznalost terminologie, češtiny (často Vám dělá problém rod podstatných jmen), a poměrně dost pravopisných (shoda podmětu s přísudkem, skloňování podstatných jmen) a stylistických (někde i věcných) chyb.

    Pár příkladů:
    (1) Jak vyčistit klávesnici
    Vložil bych (nikoliv by jsem) …

    Slovo klávesa (ženský rod) skloňujete v mn. čísle jako rod mužský.
    Správně: s multifunkčními klávesami (nikoliv s multifunkčními klávesy)

    —–—
    (2) Tento článek:
    … slova, která … (nikoliv který)
    … proto bychom jej neměli (všeobecný podmět, proto bude v přísudku –i) přehlížet

    Pozor i na věcné chyby:
    Skloňování není chybou, ale autoři často chybují ve skloňování.

    Nejčastěji se setkávám s chybami ve skloňování osobních zájmen (mně/mě), v koncovce –ovi/–ovy, ve skloňování podstatných jmen středního rodu v množném čísle (poměrně častá je záměna s mužským rodem).

    Shoda přísudku s podmětem je asi nejčastější.

    Interpunkci nepovažuji za detail. I jedna (ne)chybějící čárka dokáže úplně změnit význam celé věty.


    Chyb tu máte více. Původně jsem na ně nechtěla poukazovat,
    ale minimálně článek o chybách si zasloužil důkladnou korekturu.

    • admin Autor článku 4.4.2015 v 10.33 říká:

      Dobrý den,
      děkuji, velice mě těší, že se vám některé články zdají zajímavé. Samozřejmě mě netěší, že můj styl psaní někdy znemožňuje, jejich snadné přečtení nejlépe na jeden nádech. Jak jsem psal přímo na konci článku, bylo mi jasné, že se i v tomto článku najde nějaká chyba. Nejsem nějaký odborník přes český jazyk a také jako autor článku, i když jej několikrát po sobě čtu, některé chyby přehlédnu.
      Článek jsem si tedy znovu přečetl a nalezené chyby jsem doopravil. V článku jsem také uváděl, že i čárky jsou velice důležité, ale že oproti ostatním chybám, je tato na nižší příčce.
      Děkuji tedy za věcný komentář, a kdybyste chtěla, mohla byste dělat korekturu článků na tomto blogu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Post Navigation